Psí život

Otestovali jsme hru Psí život. Nejdříve nás zaujal obal samotné hry. Po otevření krabice jsme se dali do čtení pravidel. Popravdě ze začátku jsme se zděsili, protože pravidla se zdála být dost složitá a příliš zdlouhavá. Dcera jen nechápavě koukala a děsila se, že to bude moc složité. Po přečtení pravidel jsme rozložili hrací desku, vyloupali žetony – čurání, noviny, jídlo, kostičky a popelnice . Po té jsme losovali, se kterou figurkou pejska budeme hrát. To už dcera trošku pookřála. Dále jsme si každý vylosovali pelechy, nachystaly kartičky, zaparkovaly odchytový vůz a hurá do hry. Už po pár tazích se ukazuje, že vysvětlování pravidel bylo sice zdlouhavé, ale samotná hra je nakonec velmi jednoduchá a dcera rychle pochopila smysl hry. Tato hra Psí život dceru velice zaujala a ihned si ji oblíbila. Moc se líbí i nám dospělým. Jediné, co dcera podotkla jako „mínus“ , že by mohla být ve hře i figurka pejska Papillona 😀 Tuto hru bychom určitě doporučili, je skvělá a zábavná.

Hru Psí život jsem testovala se svojí osmiletou dcerou. Docela dost času nám zabralo nastudování pravidel. U toho byla dcera již dost netrpělivá a další čtení pravidel brala jako zdržování od hry. Během vysvětlování pravidel jsme si zkoušeli popisované části hrát, takže se to pro ni stalo zajímavější. Ačkoliv pravidel se zdálo na začátku opravu hodně, dcera neměla problém si je zapamatovat a během hraní hry jsme zjistili, že to není nic náročného. Dcera miluje psy, takže pro ni bylo lákavé, že se nehrálo s běžnými figurkami, ale rovnou se psy. Často i u jiných her používá různé figurky, které se ale většinou na hrací pole nevejdou a tady musím ocenit, že políčka byla dostatečně velká. Dcera obodovala hru následovně: 250 ze 100 bodů, takže ji opravdu zaujala a chtěla hrát několikrát za sebou. Dokáže si s hrou vyhrát i sama, například si vezme pejsky a hraje si na vše možné. Musím říct, že i mě hra docela bavila a pokud se asi hraje ve více hráčích, je to i více napínavé. Hra je hlavně zábavná pro Vaše okolí, kdy od Vás další členové rodinou slýchají následující hlášky: „Ještě si očůrám lampu, potom zaštěkám v trafice a prohrabu popelnici.

Hra se nám líbila a líbí. Hráli jsem jí několikrát a baví všechny členy rodiny – mámu, tátu, holku, kluka a i našeho chlupáče. Jako klady hry hodnotím hezké a vtipné provedení, barevný herní plán a nemožnost si předem naplánovat několik kroků – náhoda karet a jednotlivé kombinace. Děti hru hrály i samy se svými vrstevníky a zvládly to bez dospělácké pomoci – dokázaly si pravidla vysvětlit mezi s sebou a hezky si hru opakovaně zahrály. Jako negativa hodnotím to, že se dá špatně rozeznat číslo 6 a 9 v novinové kartičce – chybí tečky u číslic. Ocenila bych, kdyby součástí balení byly malé misky na destičky kostí, čůrání a novin. V krabici na to místo je a plastové/výtisk ze 3D bohatě stačí. Dále by se hodily malé sáčky na uchovají malých žetonů – obykle také bývají součástí balení. Také se nám nelíbí pouze barevné provedení psů – není jiný identifikátor a hru si s námi tak nemůže zahrát barvoslepý člen rodiny (lze toto řešit – např. hra kočky to má takto vyřešené). Dále se nám někdy pletla červená s oranžovou, hlavně na herním poli. Ještě mám malou výtku k pravidlům – narazily jsme během hry na některé situace, které nebyly v pravidlech řečeny a tedy byl výklad na nás a nebylo to jednoznačně popsané. Postavička pejska pudlinky se často kácí na herním plánu – nestabilní. Hru celkově hodnotím velmi kladně, bude se líbit asi více holčičkám, ale neurazí ani kluky – kdo by si nechtěl zahrát za policejního hrdinu Maxe. Hra baví i našeho tátu a maminka v ní dokázala opakovaně vyhrát tedy je to fér 🙂 Děkujeme za testování. Již máme typ, kterým kamarádům hru nadělí Jéžišek. A uvažujeme o karetní verzi psího života. // Syn Richard (6 let): „nelíbí se mi, že se pejsci chytají do útulku. Líbí se mi že tam jsou restaurace. Nejvíce se mi líbí pelíšek karavan a to že tam jezdí popeláři a zase naplní popelnice.“ // Dcera Kristýna (8 let): „líbí se mi , že pejsek může dělat hodně věcí – škemrat, jíst, čurat, pít, roznášet noviny a získávat kosti. Zajímavé je, že tam je i útulek. Zajímavé je, že pejsci mají jména a že každý pejsek má jinou vlastnost a že mu jde něco jiného. Líbí se mi také, že pejsci můžou dělat souboje mezi s sebou a dobré jsou karty – hezky znázorněné. Dobré také je, že existuje i karetní hra Psí život. Tu bych si přála k Jéžišku, ale to tam mami nepiš. Nelíbí se mi, že se pejsek zablokuje na své cestě čůránkama.“  // Kevin (3 roky, pes): „když to hraje moje rodina, vždy jsem ve střehu, protože říkají kostička a já si myslím, že nějakou dostanu.“

„Testovali jsme hru Psí život. Už samotné rozbalení bylo zážitkem, hra je krásně provedená a s figurkami psích hrdinů si děti vyhrály. Princip hry je jednoduchý, cílem je nasbírat 3 kosti a zahrabat je v pelíšku. U toho je nutné psy krmit a vyhýbat se odchytovému vozu. Kosti je možné vyškemrat v restauraci, dostat za donesení novin nebo najít v popelnici. Ostatním psům můžeme stížit hru očuráním lampy, což zpomalí jejich pohyb, poslat na ně odchytový vůz nebo zaútočit.

Hra se nám moc líbí a bavila všechny děti (6-12 let). U hry jsme se nasmáli u hlášek typu: „“Hrabeš se v té popelnici?““ a „“Očuráváš lampu?““ Náš čerstvý šestileťák hru zvládl, takže věk 6+ odpovídá, doporučila bych i mladším, pokud už nějaké hry hrají. Kladně hodnotím, že si je možné hru snadno přizpůsobit, třeba hledat víc/míň kostí a upravit tak délku hry. Děti si taky samostatně volily míru „“záškodničení““ a třeba na sebe odchytovým vozem ani neútočily. Úplně je nadchla varianta v pravidlech, že si každý vybere svého hrdinu a nemusí se losovat.

Jako prostor pro vylepšení hry bychom navrhovali jen drobnosti: na karty činností kromě slovního popisu „“popelice, restaurace…““ umístit i symbol, předškolní dítě si kartu nepřečte. Na novinových žetonech nerozeznáme 6 a 9, označili jsme si tečkou. Počet akcí každého psa zatím počítáme nahlas a na prstech, často jsme se zapovídali a smáli u jednotlivých akcí a pak nevěděli, kolik jich hráčovi ještě zbývá. Asi pořídíme nějaké počítadlo, na kraj hracího plánu by se něco takového hodilo. To ale i ukazuje, že jsme si hru opravdu užívali 🙂

Hra psí život se nám líbila, nejvíce detailně propracované figurky. Příběh sám o sobě je trochu smutný na hru pro děti. Pejskové jsou na ulici a živí se, jak se dá. Žebrají po restauracích, vybírají popelnice, v lepším případě roznáší noviny. Nejhorší pro ně je odchyt do útulku, ze kterého buď utečou nebo se vrátí na ulici. Chtělo by to nějaký šťastnější konec. Děti nechtěli ani souboje mezi pejsky. Nemáme rádi, když si někdo ubližuje. Hra se skoro vždy zvrhla v boj o vybírání popelnic, jako nejjednodušší formu obživy. Roznáška novin je sice nápaditá, ale zdlouhavá.

Deskovka je suprová! Hráli jsme ji celá rodina, já – máma, děda a syn. Zaujala všechny generace. Dědeček hru kvitoval, je lepší než člobrdo. Hru Psí život si syn velmi oblibil. Přestože je mu jen 5 let, tak hru pochopil a velmi ho baví. Doporučila bych ji předškolákům, kteří mají zájem o čísla, protože je důležité počítat akční body.
Výtvarné zpracování se povedlo. Herní plán působí jako hezký malováný obrázek a figurky jsou opravdu realistické, hotoví malí pejsci. V dítěti to evokovalo zahrát si s nimi i malé divadélko. Na druhou stranu působí plán mírně zmatečně. Výběr jednotlivých postav je vyvážený jak pro holky tak pro kluky. Kluci si můžou vybrat velkého a statečneho…. Holky zase malou a roztomilou…

Určitě hru doporučuji jako skvělou zábavu na rodinné večery.

Hra má pěkné figurky. Dobře a velmi srozumitelně napsaná pravidla, takže jsme je hned pochopili. Nejsem si vědoma žádné nejasné situace, která by mohla během hraní nastat (s čímž se u některých her setkáváme). Jako minus vnímám nestejný počet akčních bodů u jednotlivých psů, které nejsou kompenzovány jinou výhodou či nevýhodou. Trochu mi chybí nějaký odpočítavač odehraných bodů. Když otáčíme karty a řešíme např. doplnění jídla na kartě, u toho třeba prohodíme pár slov, ztrácíme se v tom, kolik tahů už hráč udělal a kolik mu ještě zbývá. Jedná se spíše o dětskou hru, myslím, že samotní dospěláci hru na stůl nevytáhnou. Hra je jednoduchá, není potřeba nad tahy dlouze přemýšlet a kombinovat. Celkově hodnotíme hru kladně, syna baví a chce ji hrát znovu, přestože se mu ještě nepodařilo vyhrát (často při prvních neúspěších danou hru nějaký čas znovu hrát nechce) a baví i jeho šestiletého brášku.

Psí život je hra, která nadchne děti i dospělé. Krásné detailní zpracování psích figurek dokáže všechny vtáhnout do děje hry při které se rozhodně nebudete nudit. Užili jsme si spoustu legrace a museli jsme i pořádně přemýšlet nad tím jak si udržet plné bříško, vyhnout se odchytovému autu a případnému útulku a hlavně jak získat kosti, které jsme rychle běželi zahrabat do pelíšku abychom vyhráli. Při prvním čtení pravidel, která jsou za nás napsaná až příliš složitě a zdlouhavě, se nám zdála hra náročná pro věk 6+. Po první hře tohle zdání zmizelo. Syn ji hned pochopil a hru si zamiloval. Má moc rád deskové hry a tuhle hned po první hře zařadil mezi favority.
Moc děkujeme za příležitost hru otestovat.